Fotoaparát: Nikon Coolpix P610
První část dovolené jsme odbyli v Alpách, protože v Alpách je vždycky pěkně, snad i když prší. Je to univerzální destinace a dneska na ni už ani nemusíte mít nohy, protože do kopců vás vyvezou lanovky a pak už se jen trajdáte po hřebenech. Projeli jsme průsmyky k jezerům a zastavili se i na Dachsteinu, což je parkoviště čínských autobusů, nicméně dostat se lanovkou do téměř tří tisíc nad mořem a procházet se i uprostřed léta po sněhu je logicky v lecčem lákavé. Nezapomeňte si ale opalovací krém a dost éček, jinak si to musíte užít pěšky.
Cílem dovolené kupodivu nebylo zakotvit ve Splitu a okupovat pláž. Jeli jsme hledat vlastní kořeny na vyprahlé vnitrozemské hřbitovy. Chorvatsko je něco úplně jiného, když nejedete do turistických destinací. Míjíte rozpadlé baráky s dírami po kulkách v pusté vyschlé krajině a v duchu vás fascinuje, kam až jsou lidé schopni zajít a jak nedávno se tudy válka vlastně prohnala. Dobrá zpráva je, že jsme našli - v jedné malé zapadlé vesnici se starými chalupami nejspíš skutečně žili naši předci. Bylo to zvláštní setkání s jejich potomky, kteří v té samé vesnici pořád žijí. I přes to, že světové jazyky umí obě strany zoufale lámaně, nějak se domluvíte a oni vám otevřou s překvapením svůj dům, pozvou vás dál, nadšeně uvítají, vypráví. Tohle je něco, co mě na našich cestách nikdy nepřestalo překvapovat. Jak úžasně vstřícní vlastně lidé na celém světě jsou.
Stavili jsme se samozřejmě i v UNESCO parku Plitvická jezera - pokud k tomu můžu něco říct jiného, než že modrá vápencová jezírka jsou samozřejmě moc hezká... nejezděte tam. Pokud jste zatím minuly Paříž, tak tohle je takový turistický makacín, že vám té přírody bude neskutečně líto. Lidé chodí po parku v podstatě v kontinuálním zástupu, parkoviště je plné už ráno při otevření, na vstupné se ve všech denních dobách stojí fronta alespoň půl hodinu. Je to hezké, ale když vyrazíte u nás do lomu, modrá průzračná voda tam bude taky a možná tam s trochou štěstí budete mimo sezónu úplně sami...
Na závěr jsme to zpátky do Čech vzali přes rakouský park Neusidler See, což nám je známo jako Nezidérské jezero. Je to naprosto perfektní lokalita pro ptákaře a botaniky. Jsou to ojedinělá slanomilná společenstva organismů a půvabná placatá krajina posetá vinohrady, které rozdělují pomalu vysychající kaluže vody obklopené kulíky hledajícími žvanec v bahně... Bohužel, kvůli přetrvávajícímu suchu v Evropě v posledních letech je okolí Nezidéru v létě téměř úplně suché. hroznům se zatím v žáru slunce daří, ale pokud chcete vidět v krajině trochu života, přijeďte před největším náporem turistů. Cyklistům brázdícím místní široké cyklostezky se totiž vyhnete snadno, ale v srpnu je tu už takové sucho, že ptáky u vody téměř neuvidíte. Většina jí je pryč.
0 komentářů:
Okomentovat