rok 2019: Švédsko

Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / úpravy PS CS6

Návratu na svá oblíbená místa jsem nemohla odolat - alespoň některá a alespoň na chvíli. Většinu cesty jsme sice strávili v Laponsku, kde byla zima, hnusně a mokro (ačkoli byla půlka letních prázdnin). Krom toho je to za polárním kruhem, což znamená, že místo pod hvězdnou oblohou spíte pod podvečerním sluncem. Takže v noci na záchod "za roh do křoví"? Noo... ani ne. Ale v něčem je Laponsko přeci jen skvělé - je tam málo lidí a hodně zvířat. Takže jsem konečně viděla živého losa a to se počítá.

***

Ačkoli se mi podařilo na skok vrátit i do Stockholmu, už to nebylo nějak ono. To město je pořád stejně krásné, Gamla Stan pořád plný půvabných stínů v křivolakých ulicích... ale je tam nějak moc plno. Poslední léta čím dál víc zjišťuju, jak je turismus, který v nějaké formě provozujeme rádi asi všichni, hrozná metla krásných míst. Protože chodit ulicí ve štrůdlu lidí kolem krámů narvaných lacinými suvenýry z Číny prostě není hezké ničím, byť máte kolem sebe stále ty krásné staré domy (nebo cokoli jiného). Naštěstí stále platí, že kdo uhne z hlavní trasy, vyhraje. Ve Stockholmu jako v Praze.

A najde se ještě jeden bonus - zastavili jsme se i na Ölandu a tentokrát tam s námi byli i tuleni. Což pro zoologa takový divoký líně se povalující tuleň, to je zkrátka zážitek i přes dalekohled. Jakože pokud pojedete koukat na ptáky na tenhle krásný ostrov, jeden pořádný dalekohled v batohu je nutnost.

***

rok 2017: Chorvatsko a Rakousko

Fotoaparát: Nikon Coolpix P610

První část dovolené jsme odbyli v Alpách, protože v Alpách je vždycky pěkně, snad i když prší. Je to univerzální destinace a dneska na ni už ani nemusíte mít nohy, protože do kopců vás vyvezou lanovky a pak už se jen trajdáte po hřebenech. Projeli jsme průsmyky k jezerům a zastavili se i na Dachsteinu, což je parkoviště čínských autobusů, nicméně dostat se lanovkou do téměř tří tisíc nad mořem a procházet se i uprostřed léta po sněhu je logicky v lecčem lákavé. Nezapomeňte si ale opalovací krém a dost éček, jinak si to musíte užít pěšky.

 

Cílem dovolené kupodivu nebylo zakotvit ve Splitu a okupovat pláž. Jeli jsme hledat vlastní kořeny na vyprahlé vnitrozemské hřbitovy. Chorvatsko je něco úplně jiného, když nejedete do turistických destinací. Míjíte rozpadlé baráky s dírami po kulkách v pusté vyschlé krajině a v duchu vás fascinuje, kam až jsou lidé schopni zajít a jak nedávno se tudy válka vlastně prohnala. Dobrá zpráva je, že jsme našli - v jedné malé zapadlé vesnici se starými chalupami nejspíš skutečně žili naši předci. Bylo to zvláštní setkání s jejich potomky, kteří v té samé vesnici pořád žijí. I přes to, že světové jazyky umí obě strany zoufale lámaně, nějak se domluvíte a oni vám otevřou s překvapením svůj dům, pozvou vás dál, nadšeně uvítají, vypráví. Tohle je něco, co mě na našich cestách nikdy nepřestalo překvapovat. Jak úžasně vstřícní vlastně lidé na celém světě jsou.

Stavili jsme se samozřejmě i v UNESCO parku Plitvická jezera - pokud k tomu můžu něco říct jiného, než že modrá vápencová jezírka jsou samozřejmě moc hezká... nejezděte tam. Pokud jste zatím minuly Paříž, tak tohle je takový turistický makacín, že vám té přírody bude neskutečně líto. Lidé chodí po parku v podstatě v kontinuálním zástupu, parkoviště je plné už ráno při otevření, na vstupné se ve všech denních dobách stojí fronta alespoň půl hodinu. Je to hezké, ale když vyrazíte u nás do lomu, modrá průzračná voda tam bude taky a možná tam s trochou štěstí budete mimo sezónu úplně sami...

Na závěr jsme to zpátky do Čech vzali přes rakouský park Neusidler See, což nám je známo jako Nezidérské jezero. Je to naprosto perfektní lokalita pro ptákaře a botaniky. Jsou to ojedinělá slanomilná společenstva organismů a půvabná placatá krajina posetá vinohrady, které rozdělují pomalu vysychající kaluže vody obklopené kulíky hledajícími žvanec v bahně... Bohužel, kvůli přetrvávajícímu suchu v Evropě v posledních letech je okolí Nezidéru v létě téměř úplně suché. hroznům se zatím v žáru slunce daří, ale pokud chcete vidět v krajině trochu života, přijeďte před největším náporem turistů. Cyklistům brázdícím místní široké cyklostezky se totiž vyhnete snadno, ale v srpnu je tu už takové sucho, že ptáky u vody téměř neuvidíte. Většina jí je pryč.

rok 2016: Budějce

České Budějovice a blízké okolí

Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / bez úprav

Budějce se studeným čumákem v zimě i na podzim - už zase jsem vyběhla a pronásledovala opeřenou zvěř v rámci diplomové práce a mělo to opět pozitivní dopad na mou fyzičku, množství fotek a mou mentální mapu města, která se opět o něco rozšířila. Negativní dopad pocítila ovšem chvílemi moje kolena.