rok 2016: Severní Amerika

Florida a Georgia / Virginia a Washington D. C.
Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / menší část s pomocí PS 6

Znáte ten pocit, když si plníte sny druhých lidí? Můj táta měl sen, že uvidí pořádnou bažinu - opravdový americký swamp. A tak si to splnil a my přeletěli oceán. Tohle je jedno z asi nejbrutálnějších dobrodružství, jaké jsem zažila. Nikoli nějakým nepohodlím a cestovatelským extrémem, ale svými podmínkami a především tím, kam jsme se to vlastně dostali. Ale změna je život, vyměnili jsme tak Evropu za "státy". Amerika je pro někoho země zaslíbená, pro někoho obraz západního konzumu v celé své kráse. Pro mě je to jen další kus planety, který je místy víc zvrácený, než kolik jste ochotni přijmout. Na druhou stranu je to taky úžasná civilizovaná krajina plná úžasných věcí a lidí a její krásy jsou opravdu něco neuvěřitelného, co nemá na našem kontinentě téměř obdoby.

První díl fotek je pořízený na Okefenokee swamp alias bažiny Okefenokee. Jedná se o naprosto úžasnou chráněnou oblast na naše poměry neuvěřitelné rozlohy se zákazem lovu všech divokých zvířat. Nachází se na jižní hranici státu Georgia, část parku zasahuje do severního cípu Floridy. V zásadě jde o zcela podmáčenou a velmi řídce, či spíš téměř vůbec osídlenou oblast. Vně parku je pár větších měst, které spíš působí jako vesnice a největší vymožeností je pošta. Jedním z nich je třeba Fargo, kolem kterého se vinou záhyby slavné a překrásné Suwannee river.

Okefenokee je domovem spousty fantastických tvorů - jedním je třeba Okefenokee Joe a pak jsou to hlavně aligátoři. Jo, hodně aligátorů... Jsou všude, nebojí se, ale vy byste měli mít minimálně respekt. Chodí tu po kempu medvědi, rysi, pásovci, veverky, želvy chodí klást vejce a nad hlavou krouží supi, orlovci i káňata. Na zmáčeném prádle pod palmami se vám vyhřívají rozličné druhy anolisů a všude po keřích jsou pavouci větší než vaše dlaň. Je to místo děsivé a přitom krásné. A celé ho můžete projet v pohodlí vypůjčené kánoe po říčních kanálech lemujících bažinu. Jestli je to ráj? Určitě, minimálně pro komáry...

Co je nutné podotknout - kopytníci zde všudypřítomní nejsou srnci, ale jelenci (white-tailed deer...). Je to nádherné zvířátko. Znáte Bambiho? Tak to je on. Mají zespodu bílý ocas, který slouží při zdvyžení jako výstraha stádu. Mají nádherné obrovské uši a oči. A chodí kolem stanů i s mláďaty. Což je sranda, protože si od lidí drží odstup a nejsou nijak nebezpeční. Podobně rysové (bobcat), které jsou v oblasti Floridy spíše malého vzrůstu, mají hlavně soumračnou nebo noční aktivitu a lidem se snaží vyhýbat. Jiná prča je medvěd a na swampu je jich překvapivě hodně. Baribal neboli medvěd černý (black bear) je tu běžnou součástí fauny a jako každý správný medvěd blízko civilizace je celkem nebojácný až přidrzlý. Potkali jsme asi roční mládě a řeknu vám, že jsem z toho bobka měla asi tak stokrát větší respekt, než z vtíravých aligátorů.

Problém těhle chlupáčů není tak v objemu, jako spíš síle a nevypočítavosti. Roční mládě stojící na zadních je větší než dospělý člověk, jediná facka jeho tlapou a ležíte na zemi alespoň v bezvědomí. Medvědi jsou tichá stvoření s omezenou obličejovou mimikou. Navíc působí trochu nemotorně. Pokud je potkáte, držte si odstup nejméně desítky metrů a nedívejte se jim zpříma do očí. A když vám přijdou večer ke stanu, protože jim voní vaše večeře na vařiči... Tak buď fakt odejděte opatrně beze spěchu a čelem k medvědovi, nebo zalezte do zamčeného auta. Nebo... jako moji rodiče dle vzoru z Taterských povídaček začněte na medvěda hluboce řvát a zvedněte při tom ruce. On fakt uteče... když máte teda máti, která se rozhodla, že se své večeře nevzdá. Méďa to po chvíli pochopil.

O nic menší sranda je s aligátory. Platí všude přísný zákaz krmení - ostatně pokud jste trochu při smyslech, aligátora krmit fakt nepůjdete. Ani není radno se k němu přibližovat na víc jak několik metrů, dovedou být dost rychlí i mimo vodu. Ostatně je s nimi ta potíž, že jsou překvapivě zvědaví a přiblíží se sami. Když plujete swampem na kánoi, tak začnou vyplouvat od břehů a zamíří přímo k vám. Těsně u lodi se pak potopí. Je to dost nebezpečné, protože aligátor dokáže samozřejmě převrátit loď, pokud by chtěl. Ani jednou nás však nijak neohrozili, zvědaví jsou ale neuvěřitelně.

Kromě plazů a savců je swamp plný ptáků. Nejhojnější jsou tu různé druhy volavek, přičemž jim vzdáleně příbuzná je anhinga (což není ta věc na fotce nahoře). Jedná se o ptáka nejblížšího rodokmenem ke kormoránům, který rád plave a potápí se, nicméně nemá dostatečnou ochranu peří, takže při každém výletu do vody beznadějně promokne. Anhingy tak můžete potkat všude na Floridě, jak sedí s roztaženými křídly u cest podél vodních kanálů a snaživě se suší. Mají anatomicky zajímavě stavěný krk, který jim umožňuje velmi rychlý harpunovitý pohyb určený k lovu ryb napichováním na zobák. Je to umění, protože když rybu napíchnete, nemůžete ji sežrat. Musíte ji nejprve vyhodit nad sebe a poté opět chytit do otevřeného zobáku a spolknout. Anhinga tak nikdy nemá i při úspěšném lovu zcela jistotu, že se i nažere. Jelikož zrovna anhingy, jsem trochu minula, je tu jen zástup několika druhů pravých volavek.

Jízda po swampu je bez problému - jsou zde půjčovny lodí a značené cesty. Pokud jste alespoň jednou v životě trochu pádlovali, zvládnete to bez problému. Vesty si oblečte a mapu radši s sebou! Psychicky se připravte na pavouky. Co mě překvapilo, že na swampu není tolik obojživelníků, kolik bych asi čekala. Je to ale pravděpodobně dost ovlivněné teplotou a roční období tu vzhledem k aktivitě všech zvířat hraje dost roli.

Zimní měsíce nahrávají aligátorům, protože jsou zmrzlí a vylézají se vyhřívat ven z vody na padlé kmeny. Dají se tak lépe fotit a drží se dál od lodí. Stejné je to s želvami, které v tomto období tvoří s aligátory na březích až komické skupiny. V létě se všechno živé stahuje do vody, která ochlazuje. V Okefenokee jsou pařáky - vyšší vlhkost a teploty nejdou ve dne obvykle pod třicet. Jih Ameriky sice není poušť, ale jsou to rozpálené tropy. V noci spíte v podstatě v pokojové teplotě i více stupních. Léto je tak nepříjemné období a zimní měsíce jsou zase poměrně chladné na stanování na swampu, ačkoli dá se to docela dobře zvládnout. Plusem léta i zimy je menší turistický ruch v těhle oblastech, nikde prostě nikdo není. Co z toho? Na jih USA vyražte na podzim, pokud tam chcete být sami tak kdykoli jindy...

Užít si na amerických swampech můžete atmosféru pravěku s magickými stromy rodu Tisovec, které se tyčí do výše nad mělkou kalnou vodu. Amerika dovede být sakra divoká, památky nečekejte, ale na krásnou přírodu buďte rozhodně připravení. USA jako celek nejsou zase tak atraktivní, běžná zeleň je nudná a v okolí osídlených oblastní to působí hrozně zvláštně a nehostinně (a to mnohem více než u nás a to je co říct...), ale jejich národní parky jsou překrásné.

USA má dvě tváře - jedna jsou ty díry v pusté divočině, kde není KFC ani živá lidská duše, a druhá jsou fantaskní velkoměsta jako třeba Washington. Viděla jsem snad všechny jeho památníky a teď už můžu říct, že pokud se obejdu bez návštěvy Yellowstone, už do Ameriky snad nemusím. Což je jedině dobře, vzhledem k ceně letenek... Druhá část fotek je tedy z civilizace, přičemž většina je skutečně focená ve Washingtonu a zbytek v jednom malém městečku a kempu, kdesi na cestě.

A teď nějaké shrnutí k Americe jako zemi, kde žijí i lidé. Předně je asi dobré říct, že nepatřím mezi fandy zámoří, ale fascinuje mě. Chtěla jsem vidět, jaká Amerika skutečně je. Bylo jasné, že to bude místy náročné. Florida a jih Ameriky obecně náročné byly, protože byl většinu času hrozný hic, což se zpětně divím, že jsem vlastně tak dobře zvládla vzhledem k té pecce, jakou jsem dostala přímo mezi oči po otevření dveří letištní haly v Jacksonville. Temná noc, tropické horko a neuvěřitelné dusno. Spaní v autě na dálničním odpočívadle dlouho po půlnoci a jen pár kilometrů od silnice ty nejslavnější pláže světa, které jsem prostě neviděla...

Pamatuju si východ slunce nad zátokou to ráno na Floridě. To podivné město, domy bez ladu a skladu, všude beton a prázdné silnice. Na obzoru byl Miss Caneveral a obrysy budov NASA. Na zídce u mola běhal nějaký hnědý anolis, v zátoce pod nějakým místním hotelem postávali ibisové a kolem stromu řádila veverka. Bylo mi jasné, že jsme někde jinde. Někde úplně jinde. Ten pocit zůstal. Státy jsou jiné - jsou takové podivné.

Jaká je všední realita USA mým očima? Chvílemi jste ve městě, všechno je tam takové hrubé, nevzhledné a průmyslové. Pak jedete hodiny silnicí a kolem ta podivná pustina, sem tam nějaký opuštěný dům schovaný doslova v lese. Města jsou jen složené domy do rovných ulic, nic víc. Nemají náměstí, nemají ta česká centra... jsou to změti domů, změti obchodů a dinnerů a na jejich kraji středobodem je velký obchoďák. Všechno je takové široké, roztahané a na pohled často zoufale pusté.

Amerika a fast foody? Hodně z těch pověr zůstává. Amerika je opravdu země fastfoodu a ani ty slavné dinnery nejsou rozhodně kdejaké stylové občerstvovny, jak to známe z některých filmů. Jsou to jen o něco lepší díry než TacoBell a servírují tam dost podobné variace na stejný junk food. Americké obchoďáky jsou mi svědkem. S pivem je to možná dost bídné, sem tam belgické nebo německé, jinak marnota. Ale brambůrky se prodávají v baleních velkých jak čtyři ty naše velké. Barbecue omáčka rovnou v kanystrech, stejně jako přeslazená ochucená mlíka a džusy. Pro cestovatele ale sakra praktické balení. Krámy jsou místy plné dost podivných pochutin, připadalo mi to občas jako nakupovat v Penny. Kde nic, tu nic normálního k jídlu... Připravte se psychicky taky na nedostatek klasického pečiva. Francouzské bagety jsou hrozně drahé a normální chleba, houska, nebo rohlík prostě neexistuje. Všechno toustová houba ve tvaru bochníku podobně jako v Británii. Ale já pořád říkám, že s naším konzumákem bychom ještě udělali díru do světa!

Zelenina a ovoce je ale nádhera, cenově se zdálo rozumné. Ačkoli potraviny jsou v Americe samozřejmě všechny dražší než u nás. Jediný opravdu pořádný fail? Jestli se u nás rozjel prodej různých předražených mini-smoothie apod., tak v Americe si můžete koupit nakrájená jablka na měsíčky balená do plastové vaničky s pár krekry. To vydávají za svačinu. Přejte si, ať tam nikdy nedojdeme! Amerika to je obecně země "velmi eco-friendly". Všechno vám tam zabalí! V krámě vám prodavačka je schopná šupnout malý kanystr s džusem, který má ucho, do samostatné igelitky. A vy jen nechápavě zíráte. (Jednak na to proč vám balí do tašky kanystr džusu a pak taky na to, že prodavačka má v krámě vůbec povinnost vám balit nákup...) Já sice pořád nadávám na toho neznámého souseda, co nám na sídláku plní směsné popelnice plastovýma lahvema, ale tohle byl šok. Šok, jak jsou Češi vlastně strašně úsporní a šetrní k přírodě. Ačkoli jsme prasata až běda.

Znáte nějaké další "tak to je Amerika" hlášky? Třeba že jsou tam všichni milí? ... Jsou. Je to země, kde je opravdu každý s každým kamarád. Několik místních sedících třeba za kasou se ptalo odkud máme ten super přízvuk, v prvním obchoďáku na Floridě si nás odchytl "bývalý" Čech... Rukama, nohama - domluvit se vlastně není problém. Lidi se vám sami nabízejí. Angličtina je tam bezproblémová, taková správně "amerikánsky vyžvejknutá", ale velmi rychle pochytíte styl a oni si rádi povídají a rádi vám pomůžou. Na druhou stranu jsou místa, kam se ve státech neleze a lidi, se kterými si povídat fakt nechcete.

A společnost? Černoši jsou jednoznačně pořád na jejím okraji. Obecně všichni přistěhovalci jsou hlavně za kasama a všude tam, kde velké peníze nikdo nedostane. Sebehůř na tom ale jste, v Americe neexistuje nemít vlastní dům a minimálně jedno auto. A jelikož mimo velké město se nedá bez auta prostě přežít, není ani divu. Všechno je daleko - škola, nákup, holič, úřad, pošta. Bus nebo vlak? Neblázněte, to se tu nevede. Všichni jsou samostatní... až tak, že se uvěžnili ve svém 4x4 pickupu. A auta jsou tu velká. Sakra velká, sakra žerou a nikoho to teda asi moc nežere, protože paliva jsou tu opravdu v poměru s jinými věcmi levná. Pak se divte, že silnice má na výjezdech velkýchměst na každý směr klidně šest pruhů.

Jinak to ale není moc ten svět, co znáte z filmu. Státy jsou tak rozlehlé, že jsou všude jiné. Ale nikde tak "hrozně kůl", jak se zdálo před příjezdem. Jinak bylo v Georgii, jinak bylo ve Virginii. A třeba právě Apalače se ukázaly jako to nejhezčí z Ameriky, protože mi nejvíc připomínaly Evropu. Tou úhledností, vlídnými horami, spoustou žab a čolků, nekonečnými lesy a poli mezi kterými se vine úzká silnice od vsi do vsi. Mimochodem mají tam docela zoufalá vína, ale nejlepší cider, co jsem kdy v životě pila. Hotový Rolls Royce oproti všemu, co se prodává v našich supermarketech i těch pražských hipster krámech!

Co jsem si ve státech užila? Prasácký jídlo všeho druhu, až jsem ho už nechtěla ani vidět. Neskutečně bizardní a široké bulváry Washingtonu se všemi těmi pseudohistorickými kudrlinkatými fasádami. Aligátory! Washington memorial (ale je menší, než jsem myslela) a raketoplán Atlantis (ta věc byla ve VESMÍRU!). Ale snad největší dojem ve mě kromě Bold Rock Hard Cider (hruškový...) zanechalo Smithsonian s jejich National Museum of Natural History. Jedním ze zdaleka nejúžasnějších muzeí přírody, kde jsem kdy byla. A jakože je nevynecháváme nikde! Btw Bílý dům je vlastně docela malý... A až si budete stěžovat, že máme drahé metro, mrkněte na Washingtonský ceník.

Co jsem ocenila po návratu domů? Levné a zdravé jídlo... a chleeebáááá! A pak hlavně tu krásnou malebnou českou krajinku. Ochočenou a přece ještě trochu divokou. Jak se vlní a jak pěkně ty vlnky navazují. Jak to všechno dohromady je takové celistvé, malé a roztomilé. Žádná americká rozervanost a prázdnota, jen krásný propojený kraj, který dává smysl a má nějaký systém. To byla opravdu úleva. Aligátoři jsou sice fajn, ale já je za tohle co tu mám měnit nebudu ani za boha. Amerika nebyla a není můj sen, nechtěla bych tam žít. Je to deklarace svobody v nesvobodě. Ale dovede být brutálně úchvatná a upírat jí to rozhodně nebudu.