rok 2015: Švédsko

Švédsko s průjezdem Dánska a severního Německa

Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / bez úprav

Tentokrát to bude opravdu mega série, protože když máte čas a nikdo vás nehoní, fotí se mnohem lépe. Zvlášť v národních parcích ve Švédsku... 

Dovolená ve dvou je zvláštní věc a svým způsobem úplně obyčejná. Vzali jsme to na sever, projeli Německo a utíkali pryč od rekordních teplot, které tu u nás v srpnu panovaly. Zažili jsme prý jedno z nejkrásnějších lét, jaké Švédsko pamatuje. Alespoň to říkala jedna ze zaměstnankyň galerie v Göteborgu. Začali jsme zastávkou v Dánsku na nádherné pláži Cold Hawaii - ráj kitistů a surfařů. Všude kolem duny, voda byla i na koupání a ta zvláštní dánská krajinka kolem. Dánsko je prostě nějak osobité, musíte to vidět na vlastní okuláre.

Nestrávili jsme tam moc času a já nezvládla moc dobrých fotek. Pak už jsme překonali hranice a mosty s krátkou procházkou v Malmö. Tu hodinku napříč centrem bych docela doporučila. V každém velkém městě se pár starých baráků najde, nu ni? Ale nebylo to na dlouho, protože ve Švédsku je cesta daleká, takže jsme se vydali dálnicí na sever ke kráterovým jezerům a kilometrům nádherných rašelinišť a taky do kempu, kde se brána zavírá prý kvůli losům. Ale mně to neřikejte, já tam žádného za celou dobu neviděla.

Až se jednou budu chtít přestěhovat někam hodně daleko, připomeňte mi, že plány se zimní chatou ve středomoří padly a místo toho chci domeček na Ölandu. To je taková skromná, ale okouzlující ostrovní nudlička na východním pobřeží, kde najdete přírodní památky zapsané pod UNESCO, spoustu mlýnů a jestli jsem to opomněla, tak Švédsko je země knäckebrotů, kterých je i tam dost. To je tak, když tady je něco div ne luxusní zboží a jinde je toho dvacet druhů v lokálním supermarketu a ty největší mají dobře půl metr v průměru... Borůvky tam mimochodem už asi taky nikdo nejí, protože jsou tam úplně všude po tunách i u cest, takže ideální dietní dovolená je trip do Skandinávie.

Öland je vyhlášený svými plážemi z kamenných plat, jedním zrekonstruovaným oppidem a majákem "Velký Honza". Ten je rájem ornitologů, čehož jsou fotky důkazem. Sice to v mém případě není zrovna přehlídka nejzajímavějších druhů, ale to skromnému výběžku země s bílím strážcem lodí neubírá na fotogeničnosti. Kdybyste tedy chtěli jen někde v příjemném chládku pár dní rozjímat nad vlnami a kormorány, doporučuji. Uvidíte, že budete mít sotva po jedné noci chuť koupit kolo a do smrti tu trajdat po úzkých silnicích. Všude blízko, počasí příjemné, lahodící krajinky... Já nevím, opravdu bych víc nepotřebovala než tenhle skromný kus světa. A ani se nemusíte učit švédsky, protože angličtina je tu druhý jazyk i pro uklizečky.

A teď už jsme ve Stockholmu. Viděla jsem už mnoho evropských metropolí a některým jsem se, pravda, radši vyhnula, ale Stockholm mě uchvátil a unesl do Gamla Stanu, kde jsem bloudila v usínajících ulicích se zlatým nádechem a ujídala ty domy hladovýma očima. Kam se hrabou Benátky, když vidíte město na vodě, která studí! Je to soustava ostrůvků, je to roztomilé, je to monumentální, je tam spousta Čechů a Slováci, dá se tam půjčit i kajak. A nakonec jsme toho losa vážně viděla - právě tady.

Nezvládli jsme galerii, což mě trochu mrzelo. Nicméně historické jádro města mi to vynahradilo všemi deseti a ty uličky se mi vryly do srdce. Kdo ví proč? Snad proto, že mé srdce lehce (spíš více) strádá a tohle byla náramná útěcha. Je to město Jiříka drakobijce a draky mají Švédi dosti švédské. Tatík podotkl, že chudáci místní umělci prý v životě neviděli jiný výrůstek než paroh, a tak vznikl asi ten nejprapodivnější bájný tvor, jakého si můžete odlitého kde prohlédnout. Ale není to jediná kreatura, která slaví úspěchy. V místním Biologiska museet je taky suprová pověst o mutantovi králíka s koroptví... je úžasný samozřejmě, a i když v tom muzeu nemají skoro nic víc než tří patrovou scenérii s vycpaninami, stojí to za těch pár korun i minut. Minimálně ty interiéry musíte ocenit.

Podařilo se nám toho stihnout docela dost. Svezli jsme se místní dráhou, byli ve skanzenu (tam byl ten jediný švédský los... živý) a dokonce se nakonec prodrali i ke slavnému vraku velké galéry, na který sem jezdí zástupy Číňanů. A ačkoli jsem si říkala, že taková šaškárna kvůli jedné lodi, která se zcela (ne)čekaně potopila chvíli po vyplutí, a kterou pak několik let lovili v minulém století ze zálivu ve městě, bude asi ztráta času, opak byl pravdou. Přeci jen už jen z toho technologického hlediska vytáhnout takový kus dřeva na hladinu, je ohromný proces. A historickou válečnou loď na suchu asi taky jen tak celou neuvidíte.

Švédsko léčí zlomená srdce - je tu spousta krásných modrookých kluků a nejsou vždycky jenom blonďatý. Švédsko léčí zlomená srdce - jsou tu hektary úplně prázdných lesů a v nich boží klid a ticho. Jak jedete na sever, brzo si uvědomíte, že už jste pět minut nepotkali jediné auto a půl hodiny jedinou větší osadu. A přesto, když dojedete do města, mají tam v obchoďáku větší výběr jak u nás v krajském městě. Slintejte nad těmi ohromnými filety lososů a čerstvým avokádem s kanadskými borůvkami! Protože kdo by ten plevel tady sbíral, když to může koupit? Já nevím, chvílema jsem si připadala jako v jiném světě. Je jiný, hodně. V kempu se dá rybařit a úlovky stojí za to. Je tam krásné jezero s molem a skokanskou věží a pořádně tam fouká. Je to idylka. Proč odjíždět?

To bohužel zjistíte záhy, když další den vyrazíte do hor. Nikdo tam není. Jen kamenná pole, nekonečné pustiny, mraky, skučící vítr. Žádný hlas, žádný člověk. A když takhle bloudíte tím krajem, kopete do mapovníku a plavuní, které tu rostou jako plevel, začnete mít divný pocit, že vás někdo pronásleduje. Je to svědomí a černé myšlenky. Nechoďte sami do hor! Nikdy! Člověk se v tom tichu hor nemusí nutně jen léčit, může tam snadno onemocnět, když si nedá pozor a začne přemýšlet nad tím, co ho trápí. Já tu chybu udělala a celý den pak nebylo se mnou kloudného slova. Nebýt kurů, které jsme vyrušili v podrostu malých břízek, snad by mě vlastní hlava zabila. Pak se nám podařilo najít trsy morušek. Ale zraje to tu pomalu a ještě nebyly úplně k chuti. Tož si z nich pak kupte alespoň marmeládu v krámě na cestu.

Švédsko je země, kde je po ránu zima. Opravdu velká zima... Zvlášť pokud se dostanete dost na sever a ještě k hranici s Norskem. Původní plán navštívit znovu park Rondane za hranicí selhal právě kvůli počasí. Sbalili jsme saky paky a ztratili se opět v lesích. Los sice žádný - ono tu vůbec prostě neuvidíte skoro žádné zvíře - ale potkali jsme soby. Všichni měli visačky a utekli někomu z ohrady... Protože hlava rodiny i výpravy vládne geologii, navštívili jsme i nefalšovaný divoký západ. Měla jsem chuť nastudovat si víc historii osidlování Ameriky, protože jsem až doteď neměla pocit, že "wild west" jako první osídlili Švédi. Minimálně jsem tak usuzovala z naprosto identické architektury důlních budov, která byla až děsivá. O tom, jak podobně vypadala i okolní krajina, škoda mluvit. Nutno ale říct, že pokud putujete švédskou pustinou a ještě v té pustině najdete pusté domy, má to několikrát tak větší grády. Kam se hrabe klasický sídlištní urbex. A navíc se vsuvkou pro botaniky, protože všechna odkaliště a jiné vlhké deprese jsou plné roztomilých hlaviček bílého suchopýru. A na kopcích? Stále straší sníh i v srpnu...

Polňačky jsou v autonavigaci v rámci Švédska brány jako běžná cesta. Dohodněte se předem, kdo to auto bude mýt... Jedna taková vede třeba zkratkou do národního parku se švédskou verzí venezuelského vodopádu Salto Ángel. I tu ve Skandinávii jde o vodopád, který vzniká na plošině, ze které se sbírá voda padající pak do hluboké rokliny. Je to pěšky od parkoviště sotva čtyři kilometry po krásných dřevěných chodníčcích skrz rokli a rašelinu. Je tam krásné návštěvnické centrum, dokonce i bufáč a to parkoviště narvané. Nikde ve švédské přírodě neuvidíte tolik lidí pohromadě jako tady! No a na tomto místě bych také ráda zmínila něco z bezpečnostních protokolů. Třeba, že by bylo vhodné, abyste nebyli tak blbý a nelezli se koupat pod ten vodopád, protože je to přece strašně kůl. Kůl to jako je, ale myslím, že nechcete dostat půl tunovým balvanem po palici, až tam budete. A že jich tam padá hodně. Takže v rámci zachování zdraví, zůstaňte na vyhlídkové plošině a foťte odtamtud. A když už jsme zmínili ty soby, tak jen na okraj - dávejte si dvakrát takový pozor při jejich přítomnosti na silnici! S tím, že je to zvíře blbé a nemá moc potřebu uhýbat, se tak nějak počítá, ale všichni, co pojedou zrovna kolem, budou mít stejně jako vy takový hysterák, že si ho budou chtít nutně vyfotit. A srazit se uprostřed švédské pustiny s karavanem asi nechcete.

 

Pak už nám nezbylo moc nic jiného, než se vrátit, abychom to vůbec domu ještě stihli. Stálo nás to zastávku v kempu, kde tatík pak zapomněl svou luxusní samonafukovací karimatku... Ale to už je jiná story. Já tam strávila večer u rybníka a spáchala tam asi nejvíc fotek za celou dovolenou. Člověk by se za to až styděl, ale ono to vlastně jen dokazuje, že není třeba hledat vyhlášené krásy světa - svět je krásný všude. Byl to nádherný večer, našla jsem si tam chaloupku, kde strávím důchod, a to i přes to, že za ní byla celá řádka výstavních karavanů i se zahradním nábytkem a verandami. Halt to je tak dneska všude - mít stan a spát v něm, to je největší punk, jaký si můžete vůbec dovolit. U vody jsme zůstali, protože jsme nutně museli vidět největší švédské jezero. Já teda ne a taky jsem ten nápad proklínala, protože jsme se k němu nemohli vůbec dostat a navigace nás jedním malým městem kvůli objížďkám proháněla asi hodinu, ale nakonec to stálo za to. Jsou tu místo pláží (...ale písek je tu místy taky) nádherná kamenná plató s loužičkami modrými jako nebe a zvířátky a kytičkami... Botanicko-zoologický ráj. A navíc se po cestě ukázalo, že s trochou štěstí ještě stihneme zajížďku do Göteborgu. Což bylo teda typické strašné velkoměsto, ale místní galerie umění byla naprosto skvělá a to rychlé probíhání pár ulicemi plnými ošátkovaných Somálek se taky nějak stihlo. Koneckonců je to Švédsko - mají tu uprostřed města minigolf a hřiště na beach a basket. Co na to říct? Snad jen, že i tady mají něco amerického a to jsou stylové činžáky, jak kdyby vypadly z Hollywoodského trháku. A pak že musíte za vším do NY... Na samotný závěr jsme navštívili dlouhé pláže z odlivu v severním Německu a vyrýpli pár škebliček. To byl taky foto ráj, takže si nebudu stěžovat ani na to, že jsme dvě hodiny hledali kemp, kde by měli alespoň jeden volný plac. Malá městečka s cihlovými domky za to totiž stála.