České Budějovice a okolí
Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / bez úprav
Během sezón monitorování jsem prošla město opravdu křížem krážem včetně různých zapadlých periférií. Pořád jsem sice netušila, kde je většina hospod, ale cestou jsem míjela i opravny harmonik. Nucené procházky za počítáním ptáků mě nakoply k zájmu o urbex a probudili ve mě zase na nějaký čas chuť fotit. Ono pokud to nevíte, tak kompakt s ultrazoomem je taky výborný dalekohled v jednom. (Všechny další fotografie z lovu dostupné na tumblru Šoty z Budějc.)
Výhoda povinnosti chodit po městě je především také to, že se z něj občas můžete vytratit. Dříve nebo později dojdete na konec cesty a pak se buď otočíte, nebo zmizíte v křoví. A na chvíli se ztratit je někdy ten nejpříjemnější pocit. Milovala jsem snad vždy prázdné cesty v nazlátlém světle podzimního slunce, když všechno tak klidně oddechuje do posledních teplých dnů v jakési siestě po náročném létě. V tomhle období se vás všechno příjemně rozleží kdykoli vylezete z pelechu a zmizíte někde za městem v selském baroku.
0 komentářů:
Okomentovat