Kodaň, Švédsko a hlavně jižní Norsko.
Fotoaparát: Olympus SP 570 UZ
Vypravit se do Norska autem bylo jistě pořádné sousto, ale stálo za to. Naše cesta vedla přes Hamburk do Kodaně, kde jsem se nechala ohromit mnohem více půvabnou architekturou, než sochou malé mořské víly v zálivu. Krom toho pořád tvrdím, že jsem určitě viděla Dánskou princeznu - každopádně dlouhá černá kára s číslem 3 a korunou na espézetce u královského paláce byla dost podezřelá. Celou cestu z a do Kodaně vám pak spestřují výhledy na moře z odporně dlouhých placených mostů, které spojují ostrovy se světem.
Po průjezdu Švédskem a pár zastávkách jsme skončili v Oslu, jehož okrajové čtvrti mi z nějakého důvodu v tom teplém létě připomínaly spíš maloměsto v USA. Bohužel jsme tam nestihli téměř žádné památky kromě pohledu na slavné radniční hodiny a náměstí. Hlavní cíl cesty byla ale divoká, a jak jsem zjistila trochu nerada, i velice mrtvá norská příroda. Stáda sobů se konala až při odjezdu, kdy jsme bloudili jezerní krajinou opuštěnými silnicemi ztraceni mezi kopečky a náhle... Ale kdoví jestli nebyli ochočení?
Hlavní atrakcí byla návštěva národního parku Rondane, který se rozkládá na ohromné ploše, kterou můžete týdny procházet a stanovat zcela libovolně, kde se vám zachce, protože v Norsku se to smí všude. Je to vůbec podivná země - lidé tam k sobě mají daleko za všech okolností, silnice v horských průsmycích šněrují v klidu i kamiony (a vyhýbat se jim s tím srázem pod vámi je krajně nepříjemné), občas vám cestu kříží stádo dobytka a tunely ve svazích jsou jen černé díry vymlácené ve skále. Proti tomu stojí supermoderní dlouhé tunely o délce několika kilometrů a nekonečné mosty přes hluboké fjordy. Někdy mlhavé a šedé, jindy zelené s vodou azurově modrou a sluncem nad hlavou.
Když jsme zvládli národní parky (mimochodem plné aut s českou espézetkou), objeli jsme nespočet ledovců - tolik, že už jsem přísahala, že do konce života žádný vidět nechci. Ale krása modrého ledu kroutícího se do všech tvarů zatímco vy obcházíte jeho bariéru v krátkém tričku... Má to něco do sebe. Ledovce jsou tu velká turistická atrakce, a tak zatímco rozlehlé národní parky, kde se turisté ztratí z dohledu, jsou na pohled zcela mrtvé, u ledu se musíte tísnit s pár desítkami dalších nadšenců, kteří si jako vy, chtějí vyfoti kus zmrzlé vody. Není to smutné? Halt vybírejte málo známé ledovce, tam občas nebyl vůbec nikdo. A pokud chcete vidět, jak vypadá opravdové pusto a prázdno tak jednoduše vyrazte do Norska.
0 komentářů:
Okomentovat